Senát není luxus demokracie, ale její pojistka: chrání kvalitu zákonů, stabilitu ústavního systému a brání tomu, aby se pravidla státu měnila podle momentální nálady jedné většiny.
Jak byste odborně reagoval na argument, že je Senát jako instituce nadbytečný?
Odborně bych na to reagoval tak, že Senát není nadbytečný právě proto, že český ústavní pořádek mu nedává stejnou, ale odlišnou roli než Poslanecké sněmovně.
U běžných zákonů funguje jako korektiv a revizní komora. U ústavních zákonů, volebních pravidel a některých dalších otázek je nezastupitelným spolutvůrcem rozhodnutí, protože bez jeho souhlasu tyto normy přijmout nelze. V mimořádných situacích, například při rozpuštění Poslanecké sněmovny, má navíc i specifickou stabilizační funkci, kterou jednokomorový systém nemá čím nahradit.
Argument o nadbytečnosti obvykle zaměňuje dvě věci: rychlost rozhodování a kvalitu ústavního systému. Ano, bez Senátu by bylo možné některé zákony přijímat rychleji. Ale rychleji neznamená lépe. Brzdy a protiváhy nejsou přepychem, nýbrž podmínkou zdravé demokracie.
Já bych to řekl i jednodušeji: Poslanecká sněmovna reprezentuje aktuální politickou většinu, Senát chrání kontinuitu pravidel a kvalitu práva. Demokracie potřebuje obojí. Zrušit Senát by neznamenalo zefektivnit demokracii, ale zjednodušit ji za cenu oslabení pojistek proti koncentraci moci.
Domníváte se, že institucionální nastavení Senátu odpovídá jeho roli, nebo by si zasloužilo určitou úpravu? Pokud ano, jakou?
Myslím si, že základní ústavní nastavení Senátu je v principu správné. Odpovídá jeho roli komory kontinuity, pojistky a ústavní rovnováhy. Považuji za rozumné, že u běžných zákonů má Poslanecká sněmovna jako komora s nejsilnějším přímým politickým mandátem v konečné fázi poslední slovo. Stejně rozumné ale je, že v ústavních, volebních a některých dalších zásadních otázkách bez Senátu rozhodnout nelze.
Nejsem tedy zastáncem nějaké revoluce v postavení Senátu. Pokud bych mluvil o změnách, pak spíše o cílených a praktických úpravách.
Za debatu by podle mě stálo například:
– posílit odborné a analytické zázemí Senátu při hodnocení dopadů zákonů,
– lépe ukotvit jeho roli v debatách o dlouhodobých strategických tématech, včetně evropské legislativy,
– u zvlášť složitých nebo systémových zákonů otevřít diskusi, zda stávající lhůty pro projednání vždy dostačují.
Jinými slovy: nemyslím si, že Senát potřebuje oslabit nebo zásadně překreslit. Spíše potřebuje, aby jeho skutečná role byla výkonem i komunikací naplněna důsledněji.
V jakých oblastech podle Vás vykazuje současné fungování Senátu rezervy či prostor pro zlepšení?
Rezervy nevidím primárně v samotné existenci Senátu, ale spíše v tom, jak svou roli vysvětluje a jak ji prakticky vykonává navenek.
První slabinou je nižší srozumitelnost pro veřejnost. Senát často odvádí dobrou a odbornou práci, ale nedokáže ji dostatečně přeložit do jazyka, kterému rozumí občan mimo právnické a politické prostředí. Pokud veřejnost nevidí konkrétní přínos, snadno podléhá zjednodušenému dojmu, že jde o instituci navíc.
Druhou oblastí je silnější práce s dopady legislativy. Senát by měl ještě více využívat svou pozici komory rozvahy k systematickému vyhodnocování praktických důsledků zákonů pro obce, kraje, podnikatele, školy, zdravotnictví nebo rodiny. Právě zde může být velmi užitečný.
Třetí prostor pro zlepšení vidím v intenzivnější komunikaci s regiony a odbornou veřejností. Senát má přirozený potenciál být mostem mezi centrální politikou a konkrétní zkušeností z terénu. Čím více bude slyšet hlas obcí, samospráv, profesních skupin a občanské společnosti, tím silnější bude jeho legitimita.
A konečně je tu i politický problém nízké účasti v senátních volbách. To není argument proti Senátu jako takovému, ale je to výzva, abychom jeho práci činili čitelnější, relevantnější a bližší občanům.
Které funkce Senátu považujete za klíčové a v čem podle Vás spočívá jeho hlavní přínos?
Za klíčové považuji tři funkce Senátu.
Za prvé legislativní korekci. Senát přezkoumává zákony, které prošly Poslaneckou sněmovnou, a může je schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy. V praxi to znamená, že často upozorňuje na legislativní chyby, nejasnosti nebo nežádoucí dopady, které v rychlém sněmovním procesu zapadnou. Hlavní přínos tu není v blokaci, ale ve zvyšování kvality práva.
Za druhé ochranu ústavního pořádku. U běžných zákonů může mít Poslanecká sněmovna v konečné fázi poslední slovo, ale u ústavních zákonů, volebních zákonů, zákona o jednacím řádu Senátu a zákona o styku obou komor je souhlas Senátu nezastupitelný. To je velmi důležité, protože pravidla demokracie nemají být měněna jednou momentální většinou bez širší shody.
Za třetí stabilizační a kontrolní roli v citlivých ústavních situacích. Senát dává souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu, může podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky a při rozpuštění Poslanecké sněmovny může za přesně daných podmínek přijímat zákonná opatření. Tím se podílí na dělbě moci i na zajištění kontinuity státu.
Dodal bych i čtvrtý rozměr: Senát se podílí na souhlasu s významnými mezinárodními smlouvami a na rozhodování v některých otázkách obrany státu. To z něj činí nikoli dekoraci, ale plnohodnotnou ústavní instituci.
Hlavní přínos Senátu tedy vidím v tom, že do systému vnáší druhý, klidnější a odpovědnější pohled. Demokracie totiž není jen o rychlosti rozhodování, ale i o kvalitě, předvídatelnosti a ústavní bezpečnosti těch rozhodnutí.
Jak byste charakterizoval postavení a roli Senátu v současném ústavním a politickém systému České republiky?
Senát považuji za stabilizační a korektivní součást české parlamentní demokracie. Ústava staví Parlament jako dvoukomorový celek, tedy na Poslanecké sněmovně a Senátu. Smyslem Senátu není kopírovat Sněmovnu, ale doplňovat ji tam, kde je potřeba více kontinuity, větší zdrženlivosti a menší podléhání momentálním politickým náladám.
Právě způsob obměny Senátu je v tomto směru klíčový: senátoři mají šestiletý mandát a každé dva roky se obměňuje jen třetina komory. To vytváří institucionální paměť a stabilitu, kterou jednokomorový systém postrádá. Poslanecká sněmovna přirozeně více odráží aktuální rozložení politických sil; Senát má naopak chránit kvalitu legislativy, ústavní rovnováhu a dlouhodobý veřejný zájem.
V politickém systému tedy Senát vnímám jako pojistku proti příliš rychlým, zkratkovitým nebo čistě většinovým zásahům do pravidel hry. Není to brzda demokracie, ale součást její ústavní hygieny.
Proč jste kandidoval v českobudějovickém senátním obvodu?
V tomto senátním obvodu žiji a neplánuji se z jižních Čech stěhovat, mám to tady rád a jsem hrdým jihočechem, chci pomáhat lidem ve svém okolí, sousedům a kamarádům a také spolupracovat s mladými lidmi.
Co považujete za největší problém vašeho obvodu a jak ho budete v Senátu řešit?
Nebudu přehlížet věčné problémy s dopravou, dopravní infrastrukturou, nedostatkem sportovišť atd. Soustředit se budu na témata mě osobně nejbližší, a to sociální systém a jeho zjednodušení, vyrovnávání příležitostí pro všechny znevýhodněné, podpora mládeže k aktivnímu způsobu života a sportu.
Chcete se dál věnovat vaší původní profesi a pokud ano, v jakém rozsahu?
Naplno se věnuji povinnostem senátora a předsedy Českého paralympijského výboru / místopředsedy Českého olympijského výboru. Ostatní aktivity jsem opustil.
Co nabízíte mladým lidem?
RESPEKT a POMOC…to zní dost ploše…měl bych to trošku rozpovídat… Sám se cítím stále mladý, ale můžu kandidovat do senátu, tak už to nebude žádná sláva. Pořád si ale pamatuju momenty srážky se shovívavostí starších…tak proto říkám: VAŠE NÁZORY A PLÁNY RESPEKTUJU a nebudu je tlumit mentorováním. Vždycky jsme měli nějaký prospěšný cíl. Za tím cílem jsme šli jako aktivisté a přinášelo to uspokojení a dílčí úspěchy…pak ti jednou dojde, že všechno stagnuje a k dalšímu posunu potřebuješ podporu politiků. O politice si můžeš myslet furt co chceš, ale je to hybná síla. Hodně politiků nám pomohlo…tak proto říkám: VAŠIM AKTIVITÁM BUDU POMÁHAT A TĚM, KTERÉ BUDOU MÍT SPOLEČENSKÝ PŘESAH, POMŮŽU DVAKRÁT. Nezáleží na tom, jestli budu senátor…můj RESPEKT máte a pro POMOC si přijďte… Mým tématem je vyrovnávání příležitostí a boj proti předsudkům…našli jste to v tom co jsem vám řekl?
Považujete se za feministu?
Snažím se o vyrovnávání příležitostí pro všechny znevýhodněné a bojuji proti předsudkům. Ženská práva jsou samozřejmostí. Muži, kteří ve vztahu k ženám svým chováním podporují předsudky by měli zapracovat na svém sebezdokonalení, zbavit se komplexů a skutečným sebevědomí nahradit prázdnou nadřazenost. V zásadě s názory a požadavky feministických hnutí souhlasím. Neměli by ovšem vytvářet tlak na jedince, kteří vnímají jedinečnou roli ženy a muže s respektem. Nikdy jsem se feministou nenazval, ale myslím, že to mohu udělat.
Je podle Vás potřeba něco udělat pro větší rovnost žen a mužů v české společnosti?
Pracovat na odbourávání předsudků, podporovat ženy v práci a každém jejich snažení, prezentovat příběhy silných žen a jejich výsledky, motivovat ženy k odvaze překonávat překážky. To vše bychom všichni měli dělat…muži i ženy.
Jaká opatření by podle Vás pomohly rovnému postavení žen a mužů v Česku?
Nejsem podporovatel genderových kvót. Jsou umělé a do jisté míry podporují předsudky. Pracujme na tom, co jsem popsal v odpovědi na předchozí otázku…a srovnejme platové podmínky.
Co jsem doposud vykonal pro Českou republiku?
Poctivě pracuji, snažím se svědomitě vykonávat svou funkci a jsem aktivní ve vedlejších angažmá…stejně jako většina pracujících a jinak angažovaných občanů České republiky. To je myslím ve společnosti běžný základ. Vaše otázka mně ale také vrátila do minulosti a asi sem její část patří. Před 12ti lety jsme s kamarády začali pomáhat začínajícím vozíčkářům s návratem do aktivního života, aktivisticky bojovali za zrovnoprávnění parasportu s běžným sportem, snažili se všemožně odbourávat předsudky veřejnosti vůči vozíčkářům. Dělali jsme to a stále děláme s přesvědčením, že tím pomáháme jednotlivcům, komunitě a ve skrytu duše doufali a stále doufáme, že naše práce alespoň trochu pomůže celé společnosti. Jestli v posledních letech vnímáte pozitivní posun v oblasti vyrovnávání příležitostí a tělesně znevýhodnění se více setkávají s přirozenou vstřícností okolí, tak je možné, že jsem k tomuto pozitivnímu posunu také přispěl nebo jsem se o to alespoň snažil…a snažím se dodnes.
Jakým tématům se jako senátor nejvíce věnujete?
Věnuji se oblastem, kterým se od úrazu před více než 20 lety, tedy dlouhodobě, věnuji. To jsou sport, zrovnoprávnění parasportu a sportu, motivace mládeže k aktivnímu způsobu života. Dále sociální oblast. Sám pobírám invalidní důchod a současný stav sociálního systému má k efektivitě daleko. Poslední téma je odbourávání předsudků vůči menšinám, včetně handicapovaných.
Jak se vám daří prezentovat mezi ostatními 81 senátory?
Od úrazu před více než 20 lety žiji velmi aktivní život a mám touhu měnit věci k lepšímu. Rád o tom lidi přesvědčím svou prací v Senátu.
Po úraze jste skončil na vozíku, jaký byste dal recept lidem, kteří se dostali až na dno se z něj vyhrabat a nezbláznit se z toho?
Mě po úrazu pomohla rodina a nakopli mě kamarádi v Kladrubech, kteří mě přivedli ke sportu. Pokud ale mám mluvit obecně, je dobré akceptovat stav, ve kterém se nacházíme, a vytěžit z něj maximum. Nebojte se zeptat druhých, najdete porozumění a nové přátele. Každý z nás může být ve společnosti aktivní.
Senátní obvod zasahuje až na Třeboňsko, jste k zastižení i tam?
Samozřejmě, jako rodilý Jihočech mám k celým jižním Čechám včetně Třeboně vřelý vztah. Od roku 2015 tam s přáteli pořádáme Aktivity Camp, což je soustředění pro mladé začínající sportovce. A v roce 2007 jsem pořádal ve sportovní hale v Třeboni první mezinárodní turnaj vozíčkářů ve florbale.
Jste pro to, aby i gayové a lesby mohli vstupovat do manželství se všemi právy a povinnostmi manželů, včetně práva společně osvojit děti?
Pro lepší srovnání odpovědí odpovídám ANO a přidávám komentář. Bojuji proti předsudkům…proti všem předsudkům. Snažím se o vyrovnávání příležitostí pro všechny znevýhodněné.
Ve vašem tématu považuji za důležitou právě možnost duhových párů osvojit děti. Věřím, že tyto děti budou vyrůstat v harmonickém prostředí, budou milovány, podporovány, budou cítit bezpečí a neochvějnou oporu. Věřím, že děti z dětských domovů, které dostanou možnost vyrůstat v takových rodinách budou lépe připravené pro život. Použil jsem slovo „věřím“, protože u některých otázek, které si v úvahách kladu se mi občas objeví male „ale“. Odpovídám ANO protože vám plná práva náleží…ale musím přiznat, že jsem v sobě našel malá rezidua předsudků…možná mi s jejich odstraněním pomůžete.
Máte senátorskou kancelář a jste tam opravdu k dispozici Vy osobně?
Senátorskou kancelář mám a osobně do ní docházím. https://maps.app.goo.gl/eytzCx8oJExEt1iw6
Kde vidíte možnosti k poklesu počtů drogově závislých lidí, aby společnost řešila příčiny a nikoliv následky?
Prevence a zase prevence. Hledání dalších směrů prevence i za cenu možného vložení prostředků a energie do slepých uliček. Edukace mládeže. Nabídka volnočasových aktivit a motivace ohrožených skupin k zapojování se do sportovních a zájmových kolektivů. Musíme podporovat „zdravá“ uskupení a pomáhat s vytvářením takových v problematických oblastech. Nesmíme zavírat oči. Sociální vyloučení a osamocení jedince považuji za základ vzniku závislosti.
Není už čas spíš na represi než osvětu v případě drogové problematiky?
Represe? Budeme trestat jednotlivce za to, že jsme společně nevytvořili prostředí, ve kterém by neměl potřebu sáhnout po droze, nehledal únik z reality? To není cesta. Cestou je osvěta, prevence a pomoc závislým. Zamyslete se nad hloubkou dovětku názvu knihy Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala „…na životech feťáků záleží“. Velice si vážím práce všech lidí z adiktologických služeb.
Co pro zlepšení situace s drogami osobně můžete udělat?
Mým velkým tématem je sport, jeho propagace a podpora sportovců na všech úrovních. Věřím, že je to účinná forma prevence drogové závislosti. Samozřejmostí při mé politické práci je podpora dle mého názoru správných kroků v řešení problematiky závislostí.